Dobrodružství s Locusem: zimní přechod Krkonoš

Plán byl od začátku zcela jasný. Vystoupit vlastními silami z Velké Úpy na naší nejvyšší horu Sněžku a po hřebeni Krkonoš posléze přejít přes okraj Polska do Jizerských hor. S kamarádem Davidem se shodujeme, že použijeme pouze vlastní zásoby, vodu z horských toků a oprostíme se od jakýchkoliv zastávek v civilizaci. Spolu se stanem, fotografickým vybavením, Locusem a dalšími věcmi pro přežití si každý neseme celkem zhruba 20 kg na zádech a vydáváme se vstříc dobrodružství.

Sněžka je vyhledávanou turistickou atrakcí, a tak se nelze divit, že je navštěvována i v zimě. Naštěstí mnoho lidí využije pohodlnější cestu k výstupu lanovkou vedoucí z české strany, a nám tak zbývá stezka vedoucí na vrchol téměř pro sebe. S těžkou výstrojí jde výstup pomalu a z důvodu možného prochladnutí se snažíme co nejméně propotit, takže postupujeme s krátkými přestávkami, využívanými k focení nádherných výhledů na čerstvě zasněženou krajinu, exponovanou paprsky zimního slunce. Počasí přeje. Ze samotného vrcholu je pak vidět i na polskou stranu, na úchvatné panorama lesnatých kopců na české straně a velkolepou Studniční horu.

Připíjíme na zdolání vrcholu několika doušky whisky a po nafocení výhledů pokračujeme dále na západ po hranici s Polskem, která je tvořena hřebenem s výhledem na jezera s až hrozivě temnou hladinou. Začíná mírně sněžit a pomalu se také stmívat. Abychom se přiblížili průměru denní vzdálenosti 20 km, musíme dohnat zpoždění z výstupu a po pokochání se rudým západem slunce pokračujeme po tmě svítíce si na cestu. Stavíme běžný dvouplášťový stan, ohříváme večeři a probíráme zážitky. Venkovní teplota vzduchu je -4°C, vnitřní +3°C. Na podlážce, která leží na sněhu, je něco kolem nuly.

Ještě před několika lety by se mi zdál nápad přespat ve stanu jindy než v letním období jako holé šílenství a zahrávání si s lidským zdravím. Pravdou je, že pokud se dobře připravíte a vybavíte, lidské tělo s přečkáním několika nocí na sněhu nemá nejmenší problém. Je nutné jen počítat například se zamrzajícím zipem stanu, nebo vodou, která je životně důležitá. Druhý den absolvujeme další dva výstupy. První na Dívčí a poté na Mužské kameny s mírným sněžením, které se postupně mění v hustější, doprovázené mrazivým větrem, který na všem, s čím přijde do styku, tvoří námrazu. Včetně našeho oblečení, řas a vousů. To jsou ale běžné expediční podmínky a při dostatečném pohybu a několika vrstvách oblečení si člověk odnáší pocit radosti z vlastní odolnosti a další pomyslnou stužku z hranice, kterou posunul o něco dále.

Ve stejných podmínkách vystupujeme i na Vysoké kolo, kde jsou skály a velké kameny zasněžené zhruba 40 cm navátého sněhu. Vidět je pouze na několik metrů a snažíme se držet pospolu. Dostáváme se dále do Polska a počasí se opravdu rychle mění. Jednou se oblaka rozestoupí a spatříme velkolepý výhled do dáli, pak zas vstoupíme do neprůhledného závoje oblaků, ze kterých později sestupujeme. Přespáváme u řeky Jizery a třetí den si již v Jizerských horách dopřáváme pohodlí oproti Krkonoším typicky širších cest, které jsou vhodné i pro běžky. Dostáváme se k Protržené přehradě, která přesně před sto lety při katastrofě usmrtila 62 lidí a vážně poškodila, či zcela zničila, zhruba 100 domů v Desné. Tam také zakončujeme naše putování, odnášejíc si dobrý pocit z přečkání mrazivých podmínek bez úhony a mnoho vzpomínek na nepopsatelné výhledy v neobyčejně krásné krajině.

Michal Tábořík

Facebook

Youtube