S Locusem na rodinný víkend v Rychlebkách

Víkendy v Rychlebských horách patří mezi mé „highlighty“ od dob, kdy nás s kolegou pozval na mapování místních pověstných stezek kamarád a tehdejší starosta Černé Vody Pavel Horník. Mnohé se od té doby změnilo – Rychlebské stezky se rozrostly do MTB resortu, nabízejícícho více než 60 km upravených tratí různé obtížnosti, od lážo plážo steziček, které jsou průjezdné s dětskou sedačkou, až po hard core terény pro skalní bajkery. A Pavel už také není starostou, plně se věnuje rozvoji svého vysněného projektu. A výsledek je vidět, Stezky vyhrávají návštěvnické ankety, kraj ožil přílivem cyklistů z Čech i z nedalekého Polska a Slovenska.

Nejde však jen o Stezky. Rychlebské hory si vás podmaní svou prostou a čistou krásou, kde se dá čas trávit mnoha způsoby, nejen na kole. A tak jsem uvítal, když jsme vyšetřili volný víkend, naházeli věci a děti do auta, kola na střechu a 150 km se těšili, až tam budeme.

Den první – Locus Map na trailu

Sobotu jsme věnovali hlavnímu lákadlu – vyjížďce  po Rychlebských stezkách. Takže hned po snídani rodinka nachystaná, kola ready, ještě prcka do sedačky a vyrážíme. Abych nezapomněl – mobil na řídítka a Locus se mění v cyklocomputer (dashboard, navádění po trase spíš kvůli mému hračičkovství, jelikož stezky jsou perfektně značené, a samozřejmě záznam trasy). S dětmi si člověk užije severní část areálu – začínáme na trailu romantickým údolím Černého potoka. Stezka je prázdná, jen občas uhneme rychlejším návštěvníkům. Většina bajkerů se soustředí na náročnějších stezkách na úpatí Sokolího vrchu.

Dáváme si pauzu u mostu přes Černý potok, kluci staví hráze a hážou žabky, my svačíme v trávě. Nejmenší členka výpravy spokojeně podřimuje v sedačce. Letmý pohled na Locus, máme za sebou asi čtvrtinu cesty, tak pomalu pokračujeme. Následují houpačky a klopenky hravého okruhu u Vidnavy. Trať ještě voní novotou a ježdění si s chutí užíváme. Ještě vyjet na kopec nad kaolínovým lomem a následuje občerstvení v hospůdce ve Vidnavě. Pěkně nám vyhládlo!

Zpět nás čeká krásná projížďka kolem bikeparku Zahrádka po lesních cestách a po trailu Lesů ČR.

Bylo to krásné, a hlavně pro děti intenzivní – nakroutili jsme v houpavém terénu kolem 29 kilometrů. Na wifině na chatě exportuju výlet kamarádům na Runkeeper. Teď je čas na odpočinek. U táboráčku s výhledem na zapadajícím sluncem ozářený Sokolí vrch se loučíme s prvním dnem.

Den druhý – keškování s Locusem

Domů je cesta dlouhá, tak si celodenní výlet už nemůžeme dopřát. Nabízí se příjemný okruh po kopcích u nedaleké Žulové, spojený s odlovem několika geokešek. Přes Geocaching4Locus jsem si do mobilu natáhl místní poklady. Pro dnešek budou stačit tři, stejně se k nim budem drápat do pořádných kopců – čekají nás Boží hora a Borový vrch. Oba kopce jsou vyvřelého původu a materiál, který je tvoří dal jméno přilehlému městysu – Žulové. Prcek v sedačce na zádech jakoby váží dvakrát tolik, když se škrábeme na první kopec. Keška s názvem „Svatební“ je ukrytá mimo pěší cesty někde pod vrcholem. Locus nás vede neomylně. Jeho alarm mi začíná pípat 100 metrů od pokladu a každým metrem se zrychluje. „Tati, ty jsi jako časovaná bomba„, hlásí synci. A mají pravdu, když u kešky vybuchuju nadšením. Stejně tak u vrcholového pokladu, který je ve skále hned vedle kostelíka Panny Marie Bolestné. Jsou odtud docela fotogenické výhledy na Žulovou. Naposledy se mi alarm rozpípá na úpatí sousedního Borového. Ani tentokrát není těžké kešku najít, ikdyž mezi obnaženými skalami je skrýší bezpočet. GPSka je neoblomná a pípá „nulu“ snad metr od pokladu. Loguju si v klidu do oflajny přes Fieldnotes doplněk, zatímco si děti hrají mezi šutry na schovku. Stejně bych v této divočině signál sháněl marně. Je poledne, hlavně dětem už kručí v břichu, tak je potřeba seběhnout do civilizace. Ta je odsud co by žulovým kamenem dohodil, a tak hlad můžeme ukojit poměrně záhy. No, už se těším, až se sem zase vrátíme, třeba někdy uprostřed léta, kdy prozkoumáme místní proslulé zatopené lomy. A že jich máme v Locus mapě hned několik!

-ms-