Do Fátimy s Locusem

napsal Josef Žajdlík

Letošní cyklopouť pořádaná Orlem Uherský Brod měla za cíl Fátimu v Portugalsku se startem ve Vega de Valcarce a mezizastávkou v Santiagu de Compostela. Celkem 120 poutníků ve věku od 12 do 80 let tak urazilo 750 km a nastoupalo přes 10 000 m. Shrnul jsem zde své zkušenosti s vytvářením tras pro nesourodou skupinu cyklopoutníků a cestováním v neznámém prostředí s aplikací Locus.

Příprava tras

Po loňské zkušenosti s plánováním tras do Krakowa jsem se rozhodl opět využít webový plánovač Brouter. Samozřejmě by bylo možné trasy připravit i v Locusu, ale přeci jen na velké obrazovce PC je to mnohem pohodlnější. Navíc Brouter web umožňuje přímou editaci plánovacího profilu, a tak je možné algoritmus výpočtu doladit takřka k dokonalosti. Nakonec, kdo plánoval trasy pro stovku lidí od dětí až po důchodce na všech možných typech kol, si určitě dovede představit, jak náročné je najít cesty, které se co nejvíce vyhnou dopravě a přitom povedou pouze po zpevněných cestách.

Výsledek plánování v Brouteru je však někdy vhodné doladit. A to ať už proto, že najdete dodatečně zajímavé místo poblíž trasy nebo z důvodu narovnání trasy, když se vyhledávač snaží tak usilovně vyhnout frekventované silnici, až už to není ku prospěchu. K těmto úpravám se mi nejvíce osvědčil MyGpsFiles. Mimo to, že umí velmi šikovně upravovat již připravené GPX soubory, umí taky zobrazit trasu v Earth 3D. To se při plánování cest v neznámých oblastech velmi hodí. Poslední web, který jsem při plánování využil, je Ride With Gps. Ten po přepnutí do OSM Cycle dokáže zobrazit trasu v asi nejvhodnější podobě pro tisk papírových map. Nejenže je tisk dostatečně kontrastní, ale na trase jsou navíc zobrazeny kilometry, což je velmi praktické.

Locus

Výsledné soubory GPX jsem načetl do samostatné složky v Locusu. Jako druhý krok jsem vyznačil zajímavosti podél trasy do Locusu jako body zájmu. Nastavením Locusu se moc zabývat nebudu. Ze své zkušenosti ale doporučuji nastavit autozoom raději v menším rozsahu v měřítkách 15-17. Když potřebujete po cestě větší mapu, stačí stisknout tlačítko zámečku zoomu a můžete se klidně kochat mapou v libovolném měřítku.

Při cestě nepoužívám navigaci, ale trasu si pouze zobrazím na displeji a občasným zapnutím kontroluji, zda se jí držíme. Navigace po trase se mi neosvědčila z důvodu větší spotřeby energie a i kvůli častému odbočování z naplánované cesty. Na cestách v zahraničí pak zásadně používám originály vektorových map Locusu (LoMapy). Jsou jedinečné svou databází, mnohokrát jsem ji použil po cestě ke hledání restaurace či koupaliště. K jejich nalezení stačí použít funkci „Nejbližší body“. Je to lepší, než se spoléhat na online vyhledávání na netu, a to ať už z důvodu šetření baterie nebo i proto, že ne všechna místa jsou pokryta signálem.

Ač to může vypadat na první pohled divně, mnohem více se mi osvědčilo používat mapu otočenou na šířku. Zobrazení mapy přepínám do vysokého kontrastu a z témat jsem jako nejpřehlednější a současně nejvýraznější zvolil paws_cyclist, které je ke stažení zde >>. Tohle je ovšem dost individuální záležitost a každý si musí zkusit, jaké téma mu nejvíce vyhovuje hlavně za plného slunečního svitu. Na obrazovce mobilu nechávám automaticky skrývat všechny ovládací prvky, zbytečně tam za jízdy zabírají místo a zobrazit je lze snadno poklepáním na displej. Taky se mi osvědčil velmi jednoduchý dashboard zobrazující ujetou vzdálenost, čas jízdy, hodiny, stav baterie, nadmořskou výšku, procenta stoupání a tlačítko na pauznutí záznamu. To se hodí při krátkých zastávkách třeba na kávu. Pokud záznam nepauznete, bude se Locus stále snažit najít v uzavřeném prostoru GPS polohu, což bude jednak zbytečně spotřebovávat drahocennou energii, a taky s největší pravděpodobností zobrazí nesmyslné polohy v záznamu trati. Za jízdy si pak lze v Locusu velmi jednoduchou pomůckou zobrazit zbývající vzdálenost do cíle. Stačí kliknout na nějaké místo na zobrazené trase a v okýnku se šipkou uvidíte, kolik toho ještě máte před sebou.

Po zkušenostech z předchozích ročníků se mi osvědčilo neprovozovat Locus na telefonu, který používám k telefonování. Je dost nepraktické ho při hovoru sundávat z držáku a navíc telefon vystavený celý den nepřízni počasí docela trpí. Proto jsem letos vytáhl už nepoužívaný telefon, odinstaloval z něj vše co šlo, a nechal tam jen kombinaci Locus + Brouter. Po přepnutí do režimu „letadlo“ a vypnutí WiFi dosahoval telefon až neskutečné výdrže na jedno nabití. Většinou nebyl problém s ním ujet 100 km trasu bez toho, abych musel připojit powerbanku. Přesto ji doporučuji vzít s sebou, abyste se vyhnuli situaci, kdy baterie vypoví službu, zrovna když hledáte za tmy nocleh.

Zkušenosti z předchozích ročníků mě navíc inspirovaly k výrobě speciálního držáku mobilu na praktickou tašku upevněnou rychlospojkou na řídítka. Při provozování navigace v telefonu upevněném v kupovaném držáku s folií se totiž často stává, že se na poledním sluníčku přehřeje a buď se restartuje nebo přestane fungovat úplně. Vedle telefonu je pak možné na tašku umístit papírovou mapu, takže není třeba mít obrazovku stále zapnutou. Samotná taška má pak i tu výhodu, že se do ní dají vložit všechny cennější věci jako fotoaparát, telefon, peníze apod. Při přestávkách pak stačí brašnu vzít s sebou a na kole nezůstává nic, co by lákalo případné chmatáky.

Cyklopouť

Samotná cyklopouť byla letos cílena do Fátimy k uctění 100 let od zjevení Panny Marie několika pasáčkům v tomto dnes už známém poutním místě. Jako výchozí bod byla zvolena španělská vesnička Vega de Valcarce ležící na známé poutní trase vedoucí do Santiaga de Compostela.

Pro představu, běžný den na cyklopouti probíhá asi takto. Budíček mezi šestou a sedmou hodinou, ranní hygiena, mše svatá sloužená buď v blízkém kostele nebo přímo v místě noclehu, což je většinou tělocvična nebo nějaká podobná velká hala. Po mši následuje hromadná snídaně vykouzlená v časných ranních hodinách kuchařkou a jejím pomocníkem. Snídá se většinou ve stoje někde před halou. Pak už následuje odjezd ve skupinkách tvořených 3-10 cyklisty. Samotná trasa není dána nijak dogmaticky, je pouze doporučená, a tak si mohou skupinky upravovat cestu podle svých zájmů. Stravování po cestě si řeší každý dle svých chutí, někdo dává přednost pojídání vlastních zásob, jiný brzy po výjezdu navštěvuje kavárnu a posléze restauraci na oběd. Podmínkou je dorazit ve zdraví včas do místa noclehu, kde je i večeře, opět vytvořená velmi šikovnou kuchařkou na jediném vařiči. Kdo někdy vařil pro 120 lidí, dovede si představit, co to asi obnáší. Po večeři se pak sdělují zážitky, plánuje cesta na další den a většinou brzy zalézá do spacáků k nabrání nové energie.

Letošní noclehy byly ve Vega de Valcarce, Portomarínu, Santiagu de Compostela, Pontevedře, Ponte de Lima, Portu, Aveiře, Coimbře a Fátimě. Zážitků bylo nespočet: pády z kola, požáry v Portugalsku, ale i neskutečně krásné výhledy, spousta milých a dobrosrdečných lidí, a samozřejmě samotné duchovní zážitky v Santiagu a ve Fátimě. Přiložené fotografie snad vypoví více.

Všechny vás zdraví cyklopoutník

Josef Žajdlík