Locus tip: mapy internetu

Dnes je to trošku off topic, ikdyž přímá souvislost s Locusem samozřejmě nechybí. Ale o tom za chvíli. Jako mapoví nadšenci vám chceme doporučit web, který je takovou výkladní skříní vědecké instituce s názvem Oxford Internet Institute – Information Geographies. Zní to dost odtažitě, nicméně při bližším pohledu zjistíme, že tým pod vedením Marka Grahama zde prezentuje velmi zajímavé výstupy svých výzkumných aktivit. Obecně se týkají mnoha aspektů internetu ve vztahu k jejich geografickému rozložení a je jich opravdu hodně. Pro vás jsme vybrali ty, které se nejvíce týkají Locusu:

Nerovnoměrnost OpenStreetMap projektu

Ve třech mapách zde institut jasně znázorňuje stav pokrytí a aktualizace map OpenStreetMap projektu, ze kterého čerpají i naše LoMapy. Na OSM mapách pracují tisíce dobrovolníků po celém světě a jednou to bude možná nejpodrobnější a nejpřesnější mapové dílo na světě. Jak je vidět z první mapy, základní pokrytí ovšem zatím nejlépe mapuje země s nejhustším obydlením a nejvyšším stupněm rozvoje a v grafickém ztvárnění připomínají noční snímky osvětlení Země, pořízené z oběžné dráhy. Největší objem dat zaujímají Spojené státy, jejichž podíl činí 21% všech záznamů OSM. Následuje Francie, Kanada, Německo a Rusko, které dohromady čítají kolem 100 miliónů záznamů. Nejrozvinutější země skupiny OECD zaujímají 80% veškerého obsahu OSM map.

Největší hustotou dat se pyšní Nizozemí s průměrem 1000 záznamů na kilometr čtvereční, následované Belgií (700 záznamů). Češi dostáli své pověsti milovníků map a jsou hned na třetím místě ve skupině s Němci, Švýcary a Francouzi (v průmeru 400 záznamů na km2). Zbytek světa je pokryt víceméně v konturách a jižní hemisféra je viditelná jen povrchně. Není ovšem bez zajímavosti, že značnou hustotu dat vykazuje Severní Korea, na jiných mapách území s nelichotivou nálepkou „hic sunt leones“.

Podobné výsledky přinášejí i mapy četnosti aktualizace a stáří zaznamenaných dat – nejobydlenější a nejrozvinutější země jsou nejčastěji aktualizovány a nejnovějšími daty. Například v oblastech na Sibiři nebo v severozápdních teritoriích Austrálie jsou data značně zastaralá. Česká republika je na tom opět velmi dobře díky místní velmi angažované komunitě OSM mapařů.

Ve Wikipedii zdaleka není vše

Wikipedia je dalším komunitním megaprojektem podobně jako OSM a značnou část (cca 3,5 milionu záznamů) jejích záznamů tvoří geograficky definovatelná místa – Locus v nich samozřejmě umožňuje vyhledávat a zobrazovat je nad vaší oblíbenou mapou. Byť se zdá, že Wikipedia poskytuje odpovědi na veškeré naše otázky, průzkum Oxford Institutu dokazuje, že v oblasti geografie naší planety tomu zdaleka tak není. Přes polovinu georeferencovaných záznamů najdeme na území, zaujímajícím cca 2,5% zemského povrchu! Leží v oblasti definované červeným kruhem:

Největší slovník geografických názvů – GeoNames

Dalším zdrojem pro vyhledávání, které Locus nabízí, je GeoNames. Jedná se o celosvětově největší databázi geografických názvů, která je volně přístupná a dokonce ji lze stahovat do offline režimu. N jejím plnění se podílejí různé zdroje, počínaje vládami jednotlivých států a jednotlivci – dobrovolníky konče. Narozdíl od předchozích dvou databází GeoNames až tak jednoznačně nekopíruje hustotu osídlení a míru hospodářského rozvoje jednotlivých zemí. Kromě známých kontur Spojených států Amerických a některých evropských zemí zde vidíme shluky dat o velké hustotě a někde, naopak, kde bychom to očekávali, jejich absenci. Tak například místa jako Srí Lanka, Irán nebo Nepál disponují hustotou dat mnohem rozvinutějších zemí. Irán je na tom podobně jako Německo a dokonce Severní Korea poskytuje data o podobné hustotě jako Rakousko – Srí Lanka je na tom ještě lépe. Důvodů je několik, mimo jiné je za pokrytím snaha mezinárodních organizací zmapovat tyto regiony kvůli možnému riziku přírodních katastrof nebo vnitropolitických nepokojů.

Každopádně stojí za to se projekty Oxford Internet Institutu probrat důkladněji. Tento článek berte jen jako návnadu pro zajímavé večerní čtení.